Dospívání a manželství
Rita se narodila v r. 1381 v malé osadě Roccaporena, vzdálené 5 km od Cascie. Její rodiče nebyli zámožní, ale měli významné postavení ve společnosti: byla jim svěřena funkce usmiřovatelů jménem Krista. Prosperující a lidnaté město Cascia bylo často svědkem srážek – i krvavých – mezi soupeřícími rody (Guelfi a Ghibellini). Od svých rodičů dostala malá Rita dobrou náboženskou výchovu, proto podle evangelia žila již od dětství. Traduje se, že když byla Rita maličká, včely na její ústa položily med. Byl to předobraz toho, že z jejích rtů budou vycházet jen slova mírnosti a odpuštění.
Dorůstající Rita uvažovala o zasvěcení se Bohu a životě v klášteře, ale její rodiče, kteří byli již v pokročilém věku a odkázáni na pomoc jiných, chtěli, aby se vdala. Rita přání rodičů přijala jako Boží vůli a provdala se za mladého Pavla ze zámožné rodiny Mancini. Manžel ji miloval, ale byl prudké povahy, arogantní, občas i hrubý. Brzy se jim narodili dva chlapci, možná dvojčata. První roky manželství byly zvlášť těžké, ale Rita svou láskou a vytrvalou modlitbou dokázala svého manžela postupně obrátit. Uvědomil si, že mírnost jeho manželky není slabost, ale síla lásky až k sebeobětování.
Tragédie
Když život rodiny začal být klidnější, přišla do života Rity první tragédie: její manžel si svou povahou mnohé znepřátelil, a když ho viděli bezbranného, nastražili mu léčku a zabili ho. Ritini příbuzní se rozhodli, že takový čin pomstí a k vykonání krevní msty přemluvili oba syny.
Rita vrahům odpustila, skryla zakrvácenou košili svého manžela, aby děti neviděly krev svého otce, a všechny prosila, aby byli milosrdní a neprolévali zbytečně další krev. Kolem ní ale rostla nenávist, zvláště v srdcích vlastních synů. Třásla se při pomyšlení, že se její vlastní synové stanou vrahy a pak i oni budou možná zavražděni. Modlila se a prosila Boha, aby nějak zasáhl a synové se neposkvrnili takovým těžkým zločinem. Raději by je viděla mrtvé, než aby spáchali takové zlo. Pán ve své prozřetelnosti zasáhl: vypukl mor a v krátkém čase Rita prožila znovu velkou bolest, tentokrát ze ztráty obou synů.
Tyto tragédie zaútočily jako vichřice, vyburcovaly její víru a Rita se připoutala ještě více k Ukřižovanému. Bylo jí 36 let. Toužila vstoupit do augustiniánského kláštera sv. Máří Magdalény v Cascie. Ale nastaly problémy. Řeholnice ji tam nechtěly. Bály se přijmout vdovu z významné rodiny, v níž se stala vražda, a ještě hrozila spirála násilí a pomsty bez konce. Rita neztratila důvěru. Opřela se o Ježíše, který v evangeliu prohlásil za blahoslavené tiché, milosrdné a šiřitele pokoje. A začala smiřovat rozhádané, jak to viděla u svých rodičů: stala se usmiřovatelkou ve jménu Krista. Svým odpuštěním dosáhla zázraku smíření mezi protivníky a tak se jí otevřela brána kláštera, ve kterém žila 40 let.
Augustiniánská řeholnice
I její příchod do kláštera zachytila legenda, ve které se praví, že Ritě otevřeli dveře kláštera její patroni: sv. Augustin, sv. Mikuláš z Tolentina a sv. Jan Křtitel. Tito svatí, ke kterým se stále vroucně modlívala, jí jistě pomohli dosáhnout smíření, a tak opravdu účinně přispěli k jejímu vstupu do kláštera.
V klášteře její láska stále rostla. Milovala sestry, pokorně sloužila a laskavě přijímala lidi, kteří klepali na dveře kláštera pro pomoc a modlitby. Ale nejvíce milovala ukřižovaného Ježíše a chtěla se mu podobat.
K její pokoře: říká se, že matka představená ji chtěla vyzkoušet, a tak jí nařídila zalévat uschlou ratolest. Rita poslechla. A Pán Bůh odměnil tento zdánlivě zbytečný a nesmyslný skutek: ratolest zapustila kořeny, rozkvetla, a přinesla ovoce. Dodnes lze na nádvoří kláštera obdivovat bujnou a stále rodící révu. Jako by nám Rita chtěla říci: „Mějte důvěru a buďte pokorní a vaše pokora přinese dobré ovoce.“ Opravdu! Rita spojená s Kristem je ratolestí, která nepřestává přinášet ovoce.
Mystička
Nejzáhadnější a zároveň reálnou epizodou je bolestná stigmatizace Rity. Na Velký pátek roku 1442, kdy bylo Ritě 61 let, požádala o účast na Ježíšově utrpení. Přesto, že tolik vytrpěla, vnímala, že v porovnání s Kristem netrpěla nic. Přijala na čelo živou krvácející ránu, kterou pak stále převazovala. Bylo to znamení umučení, stigma, kterým Pán obdaroval velké svaté, jako sv. Františka z Assisi, sv. Kateřinu Sienskou, patera Pia a další. Tradice popisuje, že Rita klečela před křížem a jeden trn z Ježíšovy koruny zasáhl její čelo a hluboce ji zranil. 15 let nepřetržitě nesla tento znak utrpení a lásky, kromě krátké doby, kdy v jubilejním roce 1450, podle tradice, šla na pouť do Říma: tehdy její rána zmizela a znovu se objevila po návratu do Cascie.
Růže
Životní příběh sv. Rity se uzavřel v noci 21. května 1457. Bylo jí 76 let. Zbožně se na setkání s Bohem, který k ní byl velmi náročný, připravila, přesto byla přesvědčena, že vstoupit do nebe není hodna. Podle lidové tradice se jí Bůh ukázal jako Otec útěchy právě v posledních měsících života. Říká se, že Rita žádala od Pána znamení, zda jsou její děti a manžel spaseni. Pán pro ni ve své lásce v nejtužší zimě plné sněhu v její malé zahradě v Roccaporene nechal vykvést růži a dozrát dva fíky. Příbuzná jí tyto mimořádné dary přinesla a Rita pochopila, že je to odpověď na její velkou starost: její manžel a oba synové jsou pro Boží milosrdenství a její vytrvalé modlitby v nebi. Život této manželky a matky se v očích lidí zdál ubohým, ale v očích Božích byl velkým úspěchem.
Rita zemřela zahalena Boží útěchou. Po čase začaly řeholnice na počest blažené Rity u zdi kláštera pěstovat růže, a tak se růže stala symbolem naší světice a jejího životního příběhu plného obtíží, ale také křesťanské lásky, krásy a vůně, která okouzluje až dodnes.
