Zakladatelkou chrámu Nanebevzetí Panny Marie je královská vdova ELIŠKA (Alžběta) REJČKA, původním jménem Richenza (Ryksa) Piastovna.
Dětství a výchova
Richenza se narodila 1. září 1288 v Poznani jako jediná dcera polského velkoknížete a od roku 1295 krále Přemysla II. Velkopolského a Ryksy (Richenzy) Švédské, dcery sesazeného švédského krále Valdemara Birgerssona. Krátce po jejím narození Riksa Švédská zemřela a roku 1293 se otec potřetí oženil s Markétou Braniborskou.
Shodně s tehdejšími zvyklostmi byla Richenza již roku 1291 zasnoubena s Otou Braniborským, synem braniborského markraběte Albrechta III. a bratrem její macechy Markéty Braniborské. Dětství strávila pod dohledem své tety Anny, starší sestry Přemysla II., v cisterciáckém klášteře v Owińskách nedaleko Poznaně. Tam se nejspíš také dozvěděla o násilné smrti svého otce, jenž byl 8. února 1296 zavražděn. Po smrti otce se Richenzy ujala její nevlastní matka a odvezla ji do Braniborska. K plánované svatbě nakonec nedošlo, poněvadž Ota Braniborský nečekaně zemřel.
Dvakrát královnou
V srpnu roku 1300, ve svých dvanácti letech, se Richenza zasnoubila za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Brzy po zasnoubení Václav odcestoval do Polska, ovládnout ho vojenskou silou. Jeho snoubenka byla pod ochranou sestry Václavovy matky, zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně Griffiny Haličské na hradě v Budyni nad Ohří. Ta z ní měla vychovat ženu a královnu. Teprve roku 1303 byla Eliška pojata českým králem Václavem II. za manželku, byla korunována na českou a polskou královnu a uvedena na Pražský hrad. Přijala jméno podle světice Alžběty (Elišky), ale lid ji nazýval Rejčkou, podle křestního jména Richenza, které dostala od své švédské matky.
… třetího roku po tom, co přišla do Prahy ona panna Alžběta… v den letnic slavný Václav, šestý král český, oženil s dcerou prvního krále polského a dal ji od důstojného pana Jindřicha, biskupa vratislavského… posvětiti a korunovati na královnu českou a polskou v kostela pražském před oltářem svatého Víta… (Zbraslavská kronika)
Václav II. zemřel již v červnu 1305, několik dní po narození dcery Anežky. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením.
Nástupce mladý král Václav III. byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Čeští stavové si dali vnutit za vladaře Rudolfa Habsburského, a to pod podmínkou, že se ožení s jednou ze svobodných princezen, dcer Václava II. V úvahu přicházely Eliška Přemyslovna nebo Markéta Přemyslovna. Rudolf si však vybral r. 1306 osmnáctiletou královnu vdovu, krasavici Elišku Rejčku. Ale o rok později byla vdovou podruhé. Manžel Rudolf zemřel při obléhání Horažďovic r. 1307 na úplavici.
Královna vdova
Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst – Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto. Jako vdova prožila Eliška Rejčka spolu s dcerou celých 5 let ve svém věnném městě Hradci. Zde založila chrám sv. Ducha. V té době se stal jejím přítelem a ochráncem nejmocnější muž království pan Jindřich z Lipé, pověřený králem Janem Lucemburským správou země v době své nepřítomnosti, následně byl jmenován zemským hejtmanem na Moravě a říšským maršálkem.
Šťastná léta v Brně
Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Lesk jejich dvora si podle současníků v ničem nezadal s dvorem královským. Roku 1323 Eliška založila na Starém Brně, "na uspokojení svědomí a odpuštění hříchů" při starším farním kostele Panny Marie klášter cisterciaček zvaný Aula Sanctae Mariae (Síň Svaté Marie). Se stavbou kláštera se rozhodla postavit i nový klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie. Jedná o typický projev vznešené gotické ženy, která rekapituluje svůj dosavadní život a touží zbožným založením kláštera vykoupit své hříchy a zajistit si tak věčnou blaženost. V tomto nás utvrzuje i výrok biskupa olomouckého, jenž píše, že: „královna se rozhodla založiti klášter, když uvažovala o své spáse a když zatoužila zaměniti blahodárnou směnou pozemské věci za nebeské a pomíjející za věčné.“ Pro potřebu kláštera pořídila Eliška soubor cenných iluminovaných rukopisů.
Roku 1324 vystavěla Eliška Rejčka kostel svatého Vavřince v Brně-Komíně, aby na něj byla přenesena farní práva z původního kostela Panny Marie na Starém Brně, který se stal do doby, než byl dostavěn nový chrám, kostelem klášterním.
Roku 1329 Jindřich z Lipé zemřel a dle jeho přání byl pochován v pravé lodi ještě nedostavěného chrámu.
Roku 1330 vyhotovila zakladatelka Eliška ve formě závěti listinu, ve které darovala klášteru většinu svého majetku.
Nejpozději roku 1332 přesídlila Eliška do svého kláštera patrně natrvalo. Roku 1333 založila u starého kostela P. Marie špitál pro osm nemocných laiků, osm starých kněží a jednoho jáhna. Jestliže bylo možno dosavadní provizorní klášterní kostel odevzdat špitálu, musela být významná část nového chrámu hotova natolik, že se v ní již mohly konat bohoslužby.
Královna vdova Alžběta Richenza, královna česká a polská, zemřela 18. října 1335 ve věku sedmačtyřiceti let. Ve své závěti prosí o prostý obřad:
„Ukládáme vám a chováme k vám prosbu, abyste se při našem pohřbu vyvarovali všeho blahobytného lesku a přemíry, nenosili a nepozvedali nás v chrámu ani v klášteře do výše, nepokrývali naše tělo hedvábnými, zlatými ani jinými vzácnými sukny, nýbrž nás pochovali v šedé prosté suknici a naše máry zastřeli suknem šedým a tatáž látka nechť je darována chudému lidu na šatstvo, přitom peníze, které byste vydali za drahocenná sukna, rozdělte rovněž mezi chudé; poté svěřte naše tělo zemi v modlitbách za prostého obřadu.“
Podle kronikáře byla pochována u oltáře sv. Kříže v průsečíku kněžiště a příčné lodě nového klášterního kostela v šedé prosté suknici. Když byla r. 1762 královnina hrobka otevřena, bylo nalezeno v dřevěné rakvi tělo její, oděné šatem prostým, tak jak si to výslovně přála. Místo jejího posledního odpočinku je nyní označeno dlaždicí opatřenou písmenem E.