Historie starobrněnského kláštera a baziliky v datech
| 1021 - 1034 | založen pravděpodobně v oblasti Starého Brno břetislavský hrad |
| 1050 | cca postavena v místě současného starobrněnského kláštera rotunda |
| 1073 | v „opatovické listině“ zmiňováno město Brenne – Brno, listina je falsem z 12. století, pravděpodobně na základě nějakých starších listin |
| 1091 | první písemná zmínka o Brně v Kosmově kronice - 10. 7. 1091 český král Vratislav I. vtrhl s vojskem na Moravu a oblehl "hrad Brno", sídlo svého bratra, brněnského údělného knížete Konráda |
| 1141 | podle listiny Jindřicha Zdíka z roku 1141 se nacházel v Brně kostel; v dokumentu hlásícím se před rok 1209 je jmenován přímo farní kostel Panny Marie parrochiam sancte Marie |
| 1200 | cca Lev z Klobouk získává od panovníka pozemek s rotundou na Starém Brně, přibližně v této době rotundu přestavuje na románský kostelík |
| 1209 | Lev z Klobouk spolu se svou manželkou zakládá klášter premonstrátů v Zábrdovicích, klášteru věnoval mimo jiné část území Starého Brna včetně románského kostela Panny Marie |
| 1210 | v dokumentu z roku 1210 je výslovně zmiňován kostel Panny Marie v Brně jako majetek Zábrdovického kláštera, v listinách je zmiňovaný jako farní kostel |
| 1243 | udělení městských privilegií Brnu |
| 1247 | 12. února 1247- brněnský měštan Ulricus Niger založil v samém městě Brně v hradbách ženský klášter augustiniánek, nazývaný klášter herburský. Obdařil ho značným majetkem, listinné potvrzení těchto darů olomouckým biskupem Brunem se dochovalo, k daru „mlýna“ je připsáno: ,,in Antiqua Brunna", tedy „na Starém Brně“. Právě v této listině v roce z roku 1247 se objevuje poprvé výraz „Antiqua Brunna“. |
| 1288 | 1. září 1288 narozena Eliška Rejčka, dcera polského velkoknížete a od roku 1295 krále Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské |
| 1295 | 25. března 1295 udělují dva arcibiskupové a jedenáct biskupů čtyřicetidenní odpustky kostelu Panny Marie „ante Brunnam“ (před Brnem). Představení zábrdovického kláštera, tak mohli získávat finanční prostředky na výstavbu nového, již gotického chrámu na Starém Brně. |
| 1300 cca | zábrdovičtí premonstráti bourají původní románský kostel na Starém Brně a staví gotický kostel |
| 1300 | v srpnu 1300, ve svých dvanácti letech, se Richenza zasnoubila za ovdovělého českého krále Václava II. |
| 1303 | 26. 5. 1303 svatba Richenzy a krále Václava II a její korunovace v chrámu sv. Víta – na svátek Seslání Ducha svatého – Letnic, Richenza přijímá jméno Elisabetha (Alžběta, Eliška) |
| 1304 | z let 1304 a 1307 máme zprávy o tom, že kostel Panny Marie na Starém Brně byl převeden z majetku zábrdovického konventu na klášter premonstrátek v Dolních Kounicích |
| 1305 | 15. 6. 1305 se narodila Elišce Rejčce dcera Anna |
| 1305 | 21. 6. 1305 umírá manžel Elišky Rejčky král Václav II. na souchotiny |
| 1306 | v říjnu 1306 se Eliška stává manželkou krále Rudolfa Habsburského |
| 1307 | 3. 7. 1307 umírá král Rudolf Habsburský na úplavici |
| 1315 cca | Eliška Rejčka pojala úmysl založit cisterciácký klášter, objednala pro něj výrobu souboru liturgických knih, první knihy z roku 1315 |
| 1318 | od roku 1318 Eliška Rejčka žije v Brně, získává zde majetkovou základnu pro založení kláštera |
| 1322 | v listopadu 1322 dostává Eliška Rejčka od Jana Lucemburského královský dům s přilehlou kaplí na Dominikánském náměstí |
| 1323 | 18. února 1323 Jan Lucemburský uzavřel s dolnokounickým proboštem listinnou smlouvu, v níž se říká, že dolnokounický klášter dává se souhlasem Dětřicha, opata želivského, Janovi, králi českému a Elišce, kdysi královně české, statek svůj na Starém Brně, a to včetně patronátního práva kostelíku Panny Marie a ještě navíc se vsi Hajany, výměnou za trh, clo a majetek v Pravlově. Zanedlouho se stal starobrněnský kostel Panny Marie majetkem již třetího kláštera, kdy mu byl darován. |
| 1323 | 15. května 1323 uvedeny na Staré Brno první řádové sestry – abatyše Christina s dvanácti sestrami řádu cisterciáckého – pravděpodobně z východočeských Sezemic u Pardubic. |
| 1323 | 1. 6. 1323 - „Alžběta, z boží milosti královna česká a polská, vdova po panu Václavovi, kdysi českém a polském králi" vydává zakládací listina kláštera, (dle historika Bedy Dudíka - Mährens allgemeine Geschichte – to bylo v den Letnic, na připomenutí, kdy se stala také královnou). V listině se hovoří o nově založeném klášteře zvaném Aula sanctae Mariae; král Jan Lucemburský v listině vystupuje jako spoluzakladatel. |
| 1323 | byl majetek na Starém Brně králem Janem vložen do majetku kláštera cisterciaček Aula Sanctae Mariae |
| 1323 | počátkem října 1323 dovolil Jan Lucemburský klášteru brát palivové a stavební dříví z královských lesů |
| 1323 - 1350 | během stavby kláštera a nového kostela byl jako stavební kámen používán původně kámen z Červeného kopce, později se používaly cihly, pro kamenické práce se používal výhradně krinoidový vápenec ze Stránské skály |
| 1324 | 22. dubna 1324 založen Eliškou Rejčkou kostel sv. Vavřince v Komíně |
| 1325 | cisterciačky získaly od Jana Lucemburského právo na šenk piva a vína |
| 1325 | funguje pivovar v cisterciáckém klášteře |
| 1327 | král Jan povolil se souhlasem města Brna, aby pro plánovanou stavbu klášterních budov a kostela byly zrušeny překážející cesty a ty byly přeloženy dále od kláštera |
| 1329 | 26. 8. 1329 umírá Jindřich z Lipé, je pohřben v nedostavěném klášterní kostele P. Marie v jižní lodi: „… v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení…“— Zbraslavská kronika |
| 1330 | 9. července roku 1330 vyhotovila zakladatelka Eliška ve formě závěti fundační listinu, ve které darovala klášteru další majetek. Z tohoto nadačního majetku měli být také štědře podělováni chudí a konány výroční zádušní bohoslužby za zakladatelku kláštera, její rodiče a dva její královské manžele, i její dceru Anežku (až jednou zemře), a také za všechny, kdo královně v jejím životě ublížili. |
| 1331 | listinou z 30. listopadu 1331 Jan, král český, daruje klášteru Aula Svaté Marie kapli na hradě Špilberk, se všemi jejími užitky a výnosy nově založenému hospici tohoto kláštera |
| 1332 | Eliška daruje klášteru svůj dům ve městě na Dominikánském náměstí i s kaplí sv. Václava, pravděpodobně se rozhodla již žít v klášteře |
| 1332 | listinou ze dne 22. září 1332 Jindřich, biskup olomoucký, potvrzuje klášteru Aula Svaté Marie právo patronátu nad kaplí na Špilberku. Potvrzuje, že všechna práva, svobody a vlastnictví, která patřila této kapli, budou nadále považována za majetek hospice starobrněnského kláštera |
| 1333 | 22. února 1333 vydána listina, dle které královna Alžběta, vdova po králi Václavovi II., potvrzuje při klášteře Aula Svaté Marie ve Starém Brně založení hospice pro osm nemocných, osm kněží a jednoho jáhna. Původní kostel P. Marie změněn na kostel sv. Anny. |
| 1335 | 18. října 1335 umírá v Hradci Králové (jiné prameny uvádějí v Brně) Eliška Rejčka, byla převezena do Brna a pochována v kostele u oltáře sv. Kříže. |
| 1340 | doloženy dřevěné konstrukce vodního náhonu do kláštera |
| 1421 | starobrněnský klášter s kostelem byl vypleněn od husitů, řeholnice byly vyhnány – Zikmund zastavil veškerý klášterní majetek, ten byl jen postupně vykupován |
| 1428 | starobrněnský klášter vypálila husitská vojska při pokusu sirotčího hejtmana Velka Koudelníka z Březnice dobýt Brno |
| 1466 | během války s Matyášem Korvínem v červenci 1466 byl klášter vypálen a poničen, řeholnice musely uprchnout |
| 1467 | na den svatého Pantaleona - 27. 7. 1467, byl tento klášter podruhé vypálen a zničen nepřáteli, kostel, varhany a vitráže byly poškozeny a zničeny, a jeptišky byly žalostně vyvedeny a vyhnány. Stalo se to poté, co byly v Brně veřejně přečteny exkomunikační buly proti králi Jiřímu z Poděbrad a královská posádka na Špilberku započala boj proti městu, obsadili Brňané klášter, postavili baštu proti Špilberku a začali ostřelovat hrad. Měšťané zde však byli synem Jiřího, Viktorinem, překvapeni a v klášteře zajati. Klášter lehl popelem, stejně jako celé Staré Brno i další budovy před branami města. Od té doby zel klášterní komplex prázdnotou. Až král Matyáš, který 1473 klášteru potvrdil privilegia, přivedl jeptišky zpět. |
| 1470 | obnova chrámu za Perchty z Boskovic |
| 1479 | byl ulit zvon, následně se pořizovaly nové oltáře. Několik deskových obrazů, pocházejících z tehdejších oltářů, je dnes uloženo ve sbírkách Moravské galerie. Nejvýznamnější je Mše sv. Řehoře z roku 1480, obraz věnovala kostelu abatyše Perchta z Boskovic zřejmě pro oltář sv. Kříže. |
| 1481 | cisterciačky pronajímají svoje lázně na Starém Brně |
| 1483 | 3. srpna 1483 biskup olomoucký Prothasius z Boskovic vysvětil kostel, hlavní oltář spolu s třemi předními oltáři, následně byly vysvěcený klášter s hřbitovem, starý kostel a kaple sv. Prokopa panem Vilémem, biskupem nikopolským, jeho sufragánem. |
| 1619 | za stavovského povstání byl konvent cisterciaček na nějakou dobu zrušen |
| 1663 | po skončení třicetileté války vybudovaly cisterciačky v rámci rekonstrukcí na západní straně „nový klášter", jednopatrová stavení obklopující nepravidelný čtyřúhelníkový dvůr; dobu vzniku nových klášterních budov určuje kamenná deska nad vjezdem. Obsahuje znak kláštera, iniciály jména abatyše Zuzany Obligailové a letopočet 1663 |
| 1676 | v patře středověké budovy před západním průčelím kostela zřízen dormitář. Přiléhal bezprostředně ke kostelu a na chór sester se z něj chodilo pozdně gotickým portálem. Do portálu byly pořízeny roku 1676 vyřezávané dveře s reliéfní polopostavou sv. Bernarda z Clairvaux, symboly čtyř evangelistů, veraikonem a s nástroji Kristova umučení. |
| 1679 | cisterciačky vymohly pro Staré Brno výroční trhy |
| 1691 | barokní dřevěný krov nad hlavní lodí kostela a věže, krovy bočních lodí jsou z let cca 1716-1724 |
| 1696 | na západním „panenském“ kůru postaven pozitiv z díly Abrahama Starka z Lokte v Čechách. |
| 1696 cca | koncem 17. století dala abatyše Barbora Vodičková (1689-1714) vestavět do severního ramene velké příční lodi hudební kruchtu („figurální kůr"). |
| 1697 | na malou hudební kruchtu pořízeny dvoumanuálové varhany, zhotovené roku 1697 od varhanářského mistra Abrahama Starka z Lokte v Čechách. Tyto varhany byly roku 1795 přeneseny na nově upravený kůr v západním štítu hlavní lodi kostela. |
| 1712 | starobrněnské cisterciačky zakoupily panství Oslavany, na tomto panství zahajují cisterciačky těžbu uhlí. Do jejich rukou se dostal i areál nejstaršího kláštera cisterciaček v českých zemích. |
| 1729 | výstavba proboštství kláštera - reprezentační budova od Mořice Grimma patrně z doby 1729 – 1734 – viz dendrochronologický výzkum krovů proboštství |
| 1762 | Antonia z Ulrici byla zvolena za abatyši, zahájila celkové vnitřní opravy kostela, při kterých byly odstraněny všechny staré boční oltáře a některé další starožitnosti a nahrazeny novými oltáři. Řeholnice přistoupily k úplné modernizaci chrámového vybavení. Koncipoval je a na jeho tvorbě se zásadním způsobem podílel brněnský sochař Ondřej Schweigl. Ten vybudoval v letech 1762-1765 v závěru kněžiště hlavní oltář s monumentálním sloupovým retabulem, s malířem Josefem Rotterem byla uzavřena smlouva na namalování 4 obrazů na boční oltáře. |
| 1762 | V roce 1762 byl v rámci oprav otevřen hrob Elišky Rejčky. Když byla hrobka otevřena, její tělo bylo nalezeno v prostém šatě a dřevěné rakvi. „Poslední cisterciácká abatyše Antonie von Ulrici pietně vyzvedla kosti královny ze ztrouchnivělé dřevěné rakve a nechala je znovu pohřbít v měděném sarkofágu. Lebku nechala obklopit věncem z hedvábných květů napředených na stříbrném drátu; mezi květy byly lilie z velmi jemných bílých perel,“ je uvedeno v archivních listinách. |
| 1762 | dle historika Wolného je od roku 1762 kostel soustavně opravován a líčen vápnem, je zde 10 oltářů |
| 1769 | poslední abatyše Antonia z Ulrici - protože neměla dost financí v hotovosti, uzavřela dne 16. června 1769 smlouvu s baronem. Janem Jos. z Lhuillier, jeho chotí Marií Františkou a jejich dcerou Marií Karolinou, řeholnicí ve zdejším klášteře, že věnují svých 13.000 zlatých na dokončení oltářů a za to budou mít na doživotí zajištěno v klášteře bydlení, stravu i lékařskou péči. K tomu se klášter zavázal zajistit odsloužení výročních zádušních mší za ně i jejich rodiče a při této příležitosti měla dostat každá chórová řeholnice 1 zlatý a sestry-laičky po 30 krejcarech. |
| 1770 | na podnět abatyše Antonie z Ulrici byl r. 1770 vybudován náhrobek ve formě sarkofágu od sochaře Andrease Schweigla na věčnou připomínku zakladatelky tohoto kláštera, královny Alžběty. Po zrušení tohoto kláštera (1782) byl však památník odstraněn, sarkofág byl prodán jako oltářní stůl do farního kostela v Lysicích. Také zde byla votivní socha představující královnu, jak obětuje klášterní kostel ve formě modelu se zdviženýma rukama Všemohoucímu Stvořiteli. Tato dřevěná socha byla zničena francouzskými vojáky v roce 1805, ale model kostela byl zachráněn a roku 1821 darován Františkově muzeu. |
| 1770 | Dílem O. Schweigla pořízeným cisterciačkami je i kazatelna z kašírovaného štuku, přisazená k nároží hlavní a velké příční lodi. Vstup na schodiště uzavírá kovaná mříž s kartuší a malovaným znakem abatyše Antonie voň Ulrici (1741-1782). Za poslední stopy stavební činnosti cisterciaček na Starém Brně, lze snad považovat novostavbu nynější kaple Božího hrobu a úpravu podkruchtí ve velké příčné lodi. Patrně František Antonín Grimm navrhl úpravu tak, že do osy vložil oltářní niku a přístup na hudební kruchtu vyřešil nově vřetenovým schodištěm prorážejícím raně barokní klenbou. |
| 1782 | klášter cisterciaček byl ke dni 18. března 1782 Josefem II. zrušen (– dekret byl vydán 8. 3. 1782, do Brna dorazil 12. 3. 1782, zrušení kláštera bylo ke dni 18. března) – v té době zde bylo 58 řeholnic |
| 1782 | zbořen kostel sv. Prokopa poté, co byl odsvěcen |
Historie starobrněnských augustiniánů v datech
| 1346 | doložen dům augustiniánů v Brně, kdy tento dům vyhořel |
| 1349 | 26. 12. 1349 - Karel IV. udělil Moravské markrabství v léno svému bratru Janu Jindřichovi. Následně se Jan Jindřich i s manželkou stěhuje do Brna. |
| 1350 | 2. února 1350 – Jan Jindřich, bratr Karla IV., zakládá Konvent augustiniánů eremitů s kostelem Zvěstování P. Marie a sv. Tomáše |
| 1354 | Karel IV. získává od trevírského biskupa část roucha P. Marie s Kristovou krví (někdy kolem roku 1400 byla tato relikvie umístěna na obraz P. Marie) |
| 1356 | 13. března 1356 kostel sv. Tomáše vysvětil olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Slavnosti se zúčastnil i císař Karel IV., který daroval svému bratru markraběti Janu Jindřichovi deskový obraz Madony, později známý jako obraz Panny Marie Svatotomské. Jan Jindřich obraz věnoval augustiniánům. K tomuto datu vydána listina. |
| 1356 | 18. 7. 1356 založení kláštera potvrdil v Avignonu papež Inocenc VI. |
| 1356 | v prosinci 1356 vydává Jan Jindřich listinu, kterou daroval klášteru klenoty, dvůr a dvacet pozemků v okolí Brna. Stanovil v ní, že v kostele mají být pravidelně slouženy mše za jeho příbuzné: otce krále Jana, matku královnu Elišku, dědečka císaře Jindřicha, manželku Markétu a jejího otce vévodu Mikuláše Opavského, za bratra císaře Karla, za synovce následníka trůnu Václava a něj samotného. V klášteře mělo žít 42 řeholníků a měl tak být největším augustiniánským klášterem v Římské říši. |
| 1357 | vypsání odpustků pro pouti k obrazu P. Marie - pochází z privilegia dvanácti arcibiskupů a biskupů ze 4. října roku 1357. Zpráva pro nás představuje informaci o vzniku nejstaršího písemně doloženého mariánského poutního místa na Moravě |
| 1375 | umírá Jan Jindřich, je pohřben v kostele sv. Tomáše |
| 1411 | 18. 1. 1411 umírá Jošt Lucemburský, je pohřben v kostele sv. Tomáše |
| 1428 | klášter poničila husitská vojska při pokusu sirotčího hejtmana Velka Koudelníka z Březnice dobýt Brno |
| 1467-1468 | během válek klášteru způsobeny značné škody |
| 1486 | klášter obehnán hradbami |
| 1500 | klášter postihl požár |
| 1580 | zřítila se Mariánská kaple u sv. Tomáše |
| 1631 | svobodný pán Magnis – Straschnitz nechal opravit Mariánskou kapli |
| 1641 | 16. 7. 1641 stržena vichřicí střecha kostela sv. Tomáše, hrozilo zřícení zdí, byla odstraněna i klenba hlavní lodi, stav trval 30 let, mše byly slouženy v bočních kaplích, v hlavní lodi byla květinová zahrada |
| 1645 | klášter při obléhání Brna Švédy poničen - poté, co se Švédové stáhli, prelát Gladich se vrátil do Brna. Hned na začátku obléhání uprchl se zázračným obrazem P. Marie a klášterním pokladem do Šardic a odtud do Vídně |
| 1648 | V roce 1648 hraběnka Sibylla Polyxena z Montain, rozená hraběnka Thurn-Walsassina v augustiniánském klášteře u sv. Tomáše založila nemocnici pro 6 mužů a 6 žen a poukázala na to 34 000 florinů z panství Urspitz v Pürschitzu, toto panství bylo ale Švédy natolik zdevastováno, že mohlo být dáno pouze 15 000 fl. což byl důvod, že v roce 1653 byla nadace přeměněna pro sbor šesti chlapců. |
| 1653 | založena nadace hraběnkou Sibyllou Polyxenou Františkou z Montani, rozenou hraběnkou z Thurnu a Valsassiny – pro 6 chudých chlapců hudebně nadaných |
| 1721 | augustiniáni získali právo trvalé nošení infulí pro své představené |
| 1726 | kopie Boloňské madony darována klášteru. Jde o kopii Boloňské madony, pořízenou v Bologni roku 1726 a přinesenou do Brna tehdejším studentem boloňské univerzity „arcibratrstvu koženého pásku sv. Moniky". Arcibratrstvo (byli to trinitáři řádu sv. Augustina) dalo obraz vsadit do oltáře sv. Moniky v kostele sv. Tomáše. Svatozáře a lemování Mariina roucha na obrazu zhotovil stříbrník Ferdinand Wissinger. Roku r. 1783 přinesli augustiniáni do starobrněnského kostela také tento obraz P. Marie Těšitelky a umístili jej na oltář Všech svatých v jižním rameni malé příční lodi. |
| 1731 | začala výstavba nového kláštera augustiniánů u sv. Tomáše dle plánů projektu Mořice Grimma. V letech 1732–1736 byl stavěn konvent, v rozmezí let 1735–1742 nová prelatura, prefektura pak byla dokončena k roku 1750. |
| 1736 | 10. května 1736 korunovace obrazu P. Marie v kostele sv. Tomáše, k této oslavě zhotovil „stříbrný oltář" augsburský zlatník Johann Georg Herkommer v letech 1735-1736. |
| 1736 | 13. května 1736 vysvěcena Mariánská kaple u sv. Tomáše |
| 1737 | Z původního sídla augustiniánů pocházejí patrně i kované, bohatě zdobené mříže datované 1737, druhotně zasazené v dveřních otvorech na bocích oltáře P. Marie Bolestné – dle tvaru mříží mělo původní ostění jiný tvar. |
| 1747 | vyrobena nová knihovna augustiniánů v klášteře u sv. Tomáše - výroba trvala od roku 1745 – vyráběl bratr laik Bernard Stöttner |
| 1752 | augustiniánský klášter sv. Tomáše povýšen na opatství - za Matyáše Pertschera (1740 – 1777) jemu a jeho nástupcům udělil 22. dubna 1752 papež Benedikt XIV. opatský titul. |
| 1752 | 17. prosince 1752 benedikován prvním opatem Matouš Pertscher |
| 1777 | 30. 11. 1977 zemřel opat Matouš Pertscher |
| 1778 | 16. 2. 1778 druhým opatem zvolen Dismas František Lux, zemřel 21. 11. 1793 |
| 1783 | Josef II. z kláštera zřídil sídlo dikasteriálních úřadů, což bylo soustředění všech zemských, stavovských a státních úřadů pod jednou střechou. Klášterní kostel se stal 1. září 1784 kostelem farním pro nově zřízenou farnost na severním předměstí Brna. |
| 1783 | 15. března, příchod augustiniánů na Staré Brno |
| 1784 | na Staré Brno přišli i augustiniáni ze zrušeného kláštera v Jevíčku |
| 1784 | vyhotoven oltář P. Marie bolestné od Schweigla – dle Cerroniho |
| 1790 | dle plánu Jana Amona byly zazděny roku 1790 arkády mezi hlavní a boční lodí; tím vznikly dvě nové sakristie a depozitář |
| 1793 | 21. 11. 1793 zemřel opat Dismas František Lux |
| 1794 | zbořen bývalý farní kostel sv. Václava |
| 1794 | 3. 7. 1794 zvolen opatem Vincenc Johann Poltzer, zemřel 14. 1. 1809 na Starém Brně. |
| 1795 | pod kruchtou probourán nový – zadní vstup do kostela |
| 1795 | v západní části hlavní lodi byl vyboural chór sester a byl nahrazen jen mělkou hudební kruchtou |
| 1795 | Starkovy dvoumanuálové varhany z hudební kruchty v severní lodi přeneseny na nový kůr v západním štítu lodi kostela. |
| 1897 | zbourání špitálu a kostela sv. Anny |
| 1805 | postavená budova s novým refektářem v přízemí a s knihovním sálem v patře; z hřebene jeho střechy vyrůstá hodinová vížka, datovaná 1805. |
| 1805 | velká část kláštera byla obsazena napoleonskými vojáky a zbytek kláštera byl upraven na vojenský lazaret |
| 1805 | napoleonskými vojsky byla zničena votivní socha Elišky Rejčky – snad od Ondřeje Schweigla, umístněná na jejím náhrobku s modelem kostela. Model kostela posléze darován roku 1821 do Františkova muzea. |
| 1805 | rekvizice stříbra pro potřebu ražení peněz - stříbrný oltář byl zachráněn před rekvizicí vykoupením |
| 1806 | zjištěna krádež několika drahokamů z korunky P. Marie - pravděpodobně před napoleonskými válkami byly originály korunek z obrazu sejmuty a ukryty v klášteře, na obraze byly nahrazeny kopiemi |
| 1808 | korunky z obrazu P. Marie ukryty v klášteře, nahrazeny kopií |
| 1809 | opět velká část kláštera byla obsazena napoleonskými vojáky |
| 1809 | 14. 1. 1809 zemřel opat Vincenc Johann Poltzer |
| 1809 | 5. 7. 1809 zvolen opat Benedikt František Eder, zemřel 28. 7. 1823 |
| 1810 | klášter musel odevzdat na státní účely [= válečné reparace Napoleonovi] nemalou část stříbrných bohoslužebných předmětů |
| 1823 | 28. 7. 1823 zemřel opat Benedikt František Eder |
| 1824 | 11. 3. 1824 byl zvolen opatem Cyril František Napp – zemř. 22. 7. 1867 |
| 1836 | romantická úprava hlavního vchodu, hlavní vchod již nemá stříšku, vchod lícuje s venkovní zdí, jen jeden oblouk, dvoukřídlá vrata |
| 1843 | úpravy starého konventu s někdejší kapitulní síní a křížovou chodbou na hospodářskou část. Probourán vjezd, nad vjezdem vedle kapitulní síně je vytesán znak opata Cyrila Františka Nappa. Dle Bukovského odstraněno horní patro nad ambity, v přízemí vybudovány byty pro služebnictvo, sklady, dřevník. |
| 1843 | 9. 10. 1943 - příchod Gregora Johanna Mendela do starobrněnského kláštera augustiniánů |
| 1848 | demonstrace a bouře ve Vídni i v Brně, 19. března konány byly v minoritském kostele za účasti brněnských filosofů smuteční bohoslužby za oběti padlé ve Vídni, ve čtvrtek potom bylo slavné „Te Deum“. Čtvrtek 20. března, vyhlášena byla amnestie pro všechny politické vězně na Špilberku. Studentský sbor koná vojenskou službu v 264 mužích. S napětím se čeká Zemský sněm, svolaný na 30. 3. 1848 do Brna, projevují se proticírkevní tendence. Když se však opat Napp vyjádřil zdrženlivě proti požadavku zastoupení měst a selského stavu na sněmu, tak měšťané 30. 3. 1848 zorganizují výtržnosti u starobrněnského kláštera a dochází zde k vytlučení oken, výtržníci chtěli dobýt klášter a zapálit ho. Zasahují studentské gardy, které situaci po dlouhém boji uklidňují. Opat i řeholníci klášter opouštějí, ubytují se v soukromí. |
| 1848 | Napp předává vedení starobrněnského kůru P. Křížkovskému - od profesora P. Filipa Gabriela - 15. 9. 1848 do roku 1872 |
| 1854 | v klášteře postaven nový skleník |
| 1855 | v klášteře žije 15 řeholních kněží (viz Řehoř Volný) |
| 1865 | příchod Leoše Janáčka do kláštera – jeho vzdělávání v rámci hudební nadace |
| 1866 | 12. 7. 1866 – město Brno obsazeno pruským vojskem, v klášteře ubytováno 50 mužů vojska a 94 koní – cca 3 týdny, klášter je musel živit |
| 1867 | opravovaly se na vnějšku kostela architektonické články poškozené povětrností. |
| 1867 | 22. 7. 1867 zemřel opat Cyril František Napp |
| 1868 | 30. března 1868 zvolen opatem Gregor Johann Mendel. Zemřel 6. 1. 1884. |
| 1871 | v klášterní zahradě postaven Mendelův včelín s pracovnou |
| 1874 | naposledy kostel vymalován bílou barvou |
| 1876 | nové varhany na hlavním kůru od firmy Steinmeyer & Comp. v Oettingen. Varhany byly dokončeny v srpnu 1876 a slavnostně převzaty 30. srpna odpoledne v 17 hodin. |
| 1878 | na malém kůru postaveny Komínkovy varhany, byly zde použity části z původních Starkových varhan. |
| 1881 | 13. 7. 1881 svatba Leoše Janáčka se Zdenkou Schulzovou v kostele na St. Brně. |
| 1884 | 6. 1. 1884 zemřel opat Gregor Johann Mendel |
| 1884 | 27. 5. 1884 zvolen opatem Anselm Jan Evangelista Rambousek, zemřel 26. 1. 1901 |
| 1886 | 8. 5. 1886 umírá v klášteře starobrněnském Pavel Křížkovský, byl dovezen z Olomouce |
| 1886-1902 | úpravy kostela, jejich autorem byl stavitel brněnského dómu August Prokop. Navrhl úpravu jižního průčelí velké příční lodi, zvláště pak štítu a portálu. Tehdy bylo do jeho tympanonu vsazeno sousoší Korunování P. Marie, které vyřezal v Innsbrucku z limbového dřeva Alois Winkler. Nad gotickou severní kapli mezi příčnými loděmi vyprojektoval A. Prokop oratoř a na jižní stranu kostela další sakristii. Amonovu hudební kruchtu z roku 1795 nahradil nynějším novogotickým útvarem neseným středním pilířem; jde v podstatě o rekonstrukci původního chóru sester. |
| 1886 | odstranění zídky zahrádky u jižní strany kostela a brána do zahrady u apsidy kláštera, prostory mezi pilíři uzavřeny kovanou mříží, kterou dodal Carl Kerl z Jihlavy. |
| 1886 | Kerl podle pokynů architekta Prokopa vykoval také závěsnou konstrukci zvonu s ručním tahem, umístěnou na zdi vedle vchodu do sakristie. Její polychromii provedl brněnský pozlacovač a písmomalíř Anton Reidl. |
| 1887 | původní portál nahrazen novým „gotickým“ s novými stylovými vraty. Kamenické práce podle kresby Augusta Prokopa provedla Tomolova firma, dubová vrata vyrobil starobrněnský truhlář a kostelní hospodář Johann Babtista (Křtitel) Rudisch. Ozdobné kování vrat včetně šestatřiceti reliéfních výplní zhotovil podle návrhu architekta Schmidta zámečník Caři Kerl. Při rekonstrukci v 19. století byl používán pískovec, na rozdíl od výstavby ve 14. století, kdy byl jako stavební kámen používán výhradně krinoidový vápenec ze Stránské skály |
| 1887 | podle projektu Augusta Prokopa byl v nádvoří kláštera na místě staršího objektu zbudován u sakristie nový přístavek, jediná zdejší stavba krytá břidlicí. |
| 1887 | O Velikonocích roku 1887 farář Poye společně s kostelními hospodáři vytiskl výzvu k dobrovolným příspěvkům na pořízení jednoho figurálně zdobeného okna – dárci měli obdržet rytinu Starobrněnské Madony |
| 1888 | Na severní straně hlavní lodě baziliky mezi boční kaplí a transeptem byla podle projektu Prokopa vystavěna oratoř ústící do chrámu novým stylovým oknem a spojená s konventem novou chodbou nad jižním křídlem ambitu. |
| 1888 | v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu byly vystaveny reliéfně zdobené železné desky, určené k osazení do vrat starobrněnské baziliky. Tyto podle ideologického návrhu faráře Poye navrhl Friedrich svobodný pán Schmidt, podle jeho předlohy je zhotovil umělecký zámečník Carl Kerl z Jihlavy. |
| 1888 | 22. 9. 1888 v časopise Hlas uveřejněn popis chrámových dveří od Karla Kerla. Rovněž zde uveřejněno, že v presbytáři jsou nová krásná malovaná okna. |
| 1889 | průčelí chrámu bylo dokončena osazením sousoší Korunování Panny Marie do tympanonu portálu. Investor chtěl původně pořídit skulpturu kamennou, protože se však nedostávalo finančních prostředků, byla nahrazena polychromovanou dřevořezbou akademického sochaře Aloise Winklera z Innsbrucku. Bylo provedeno z typicky tyrolské řezbářské dřeviny borovice limby, Bylo tím dosaženo potřebného objemu hmoty pro výtvarné zpracování námětu, současně se podstatně zmenšilo nebezpečí deformací způsobených klimatickými výkyvy. Jádro limby je přitom téměř imunní proti napadení červotočem. O výtečném řemeslném zpracování a kvalitě zvolené technologie svědčí, že navzdory extrémním změnám teplot i vlhkosti, kterým byla skulptura po více než sto let vystavena, byla v překvapivě dobrém stavu. |
| 1889 | vyrobena balustráda průčelí a zde osazeny dva andělé sochaře Antona Dimy |
| 1889 – 1894 | zasklení malovaných kostelních oken firmou Neuhauser, Dr. Jele & Co. z Innsbrucku a Vídně. |
| 1890 | Na doporučení Alberta Jele farář Poye nechal vyrobit v roce 1887 u akademického sochaře Johanna Grissemanna z Imstu v Tyrolsku křížovou cestu. V dubnu roku 1888 byly v Uměleckoprůmyslovém muzeu vystaveny barevné skici křížové cesty v měřítku 1:10. Monumentální reliéfy byly na stěny baziliky osazeny v roce 1890; včetně polychromie, kterou provedl Markus Dielitz z Innsbrucku. |
| 1892 | Johann Tomola do chrámu dodal dvě kropenky, pravděpodobně dodal i křtitelnici dle návrhu Richarda Völkela |
| 1896 | zasypání meandru Svrateckého náhonu |
| 1897 | navrhl Richard Völkel také výmalbu interiéru v novogotickém duchu. Ornamentální výzdoba provedená pomocí šablon dosud pokrývá stěny chrámu, práce provedl v letech 1899 – 1902 c.k. dvorní dekorační malíř Josef Kott z Vídně. Podle návrhů Richarda Völkela byla provedena nová výmalba chrámu, je však možné, že se to týkalo pouze figurální výzdoby. Kobercová dekorace stěn mohla být standardní realizací malířské firmy Josefa Kotta. Všechny tehdejší restaurátorské práce skončily rokem 1902. Před výmalbou byla osekána původní omítka a zdi byly nově omítnuty. |
| 1898 | Opravy baziliky řídil v letech 1898-1903 vídeňský architekt Richard Jordán |
| 1900 | oprava osmi oltářů – pod dohledem architekta Jordana provedl c.k. dvorní umělecký mramorář a štukatér Anton Detoma z Vídně. |
| 1901 | 26. 1. 1901 zemřel opat Anselm Jan Evang. Rambousek |
| 1901 | 15. (28.) 10. 1901 byl opatem zvolen František Saleský Jan Bařina, zemřel 22. září 1943 na infarkt při zatýkání gestapem v klášteře. |
| 1901 | byl obnažen nosný sloup starého chóru, v barokní době obezděný |
| 1901 | přestavěn a rozšířen varhanní chór - podle projektu Richarda Jordana provedl stavitel Exner |
| 1901 | se uskutečnila oprava varhan, které původně vyrobila a nyní repasovala firma G. F. Steinmeyer & Co. z Ottingen v Bavorsku. Kolaudační protokol s výtečným hodnocením sepsal ředitel varhanní školy Leoš Janáček. |
| 1902 - provedení elektrického osvětlení kostela a kláštera firmou Bartelmus, Donát a spol. | |
| 1902 | vydláždění prostoru pod chórem, při kladení dlažby byla objevena hrobka cisterciaček a dobrodinců kláštera s keramickými náhrobními deskami ze 17. století. |
| 1902 – 1903 | položení dlažby ze slezského mramoru c.k. dvorního kameníka Alberta Fórstnera ze Zlatých Hor. Při kladení dlažby byla 18. srpna 1903 v hlavní lodi před presbyteriem nalezena hrobka královny Elišky Rejčky |
| 1902 | z 9. srpna je účet uměleckého zámečníka Josefa Šebka z Bořitova za železné zábradlí gotického slohu, zhotovené podle návrhu architekta Richarda Jordana. Tím je patrně míněna mříž, oddělující dnes prostor pod kůrem od chrámové lodě. |
| 1903 | nově instalovaná křížová cesta v prostoru pod kůrem |
| 1903 | 28. 2. 1903 v kostele pohřeb Olgy Janáčkové |
| 1903 | Při kladení dlažby byla 18. srpna 1903 v hlavní lodi před presbyteriem nalezena hrobka královny Elišky Rejčky – viz Janetschek, K.: Über die Gruft der Königin Elisabeth in der e-hemaligen Zisterzienserinnen – Abteikirche in Altbrünn. Mährische Volksbote 13, 1903, ã. 36 z 4. 9., s. 2. “Za světla lucerny s hořící svíčkou bylo odklopeno víko rakve a odhalila se krásně tvarovaná lebka obklopená věncem z hedvábných květů napředených na stříbrném drátu; mezi květy byly lilie z velmi jemných bílých perel……“. Do hrobky byl přidán dokument psaný latinsky na pergamenu, který sepsal a podepsal tehdejší knihovník Starobrněnského kláštera Klement Antonín Janetschek. |
| 1909 | ve starobrněnském klášteře je 20 řeholníků |
| 1910 | štuková úprava refektáře – vytvořili ji Myslbekovi žáci Karel Novák a Josef Václav Pekárek |
| 1910 | 2. 10. 1910 umístěna socha G. Mendela od vídeňského sochaře (narozen ve Znojmě) Theodora Charlemonta na Mendelovo náměstí, původní text na soše: Dem Naturforscher P. Gregor Mendel, 1822 – 1884, errichtet 1910 von Freunden der Wissenschaft |
| 1925 | vysvěcení Orlovny na Mendlově náměstí |
| 1925 | 17. 5. 1925 posvěcen opatem Bařinou základní kámen kostela sv. Jana Nepomuckého ve Starém Lískovci |
| 1926 | 3. 10. 1926 byl biskupem Kupkou vysvěcen kostel sv. Jana Nepomuckého ve Starém Lískovci |
| 1928 | 15. 8. 1928 pohřeb Leoše Janáčka – vystaven v Mariánské kapli |
| 1928 –1930 | výstavba nové budovy kláštera |
| 1930 | 28. 8. 1930 položen základní kámen kostela sv. Augustina v Masarykově čtvrti |
| 1935 | 5. 5. 1935 biskupem Kupkou vysvěcen kostel sv. Augustina v Masarykově čtvrti |
| 1936 | jednání o přesunutí kříže od silnice za presbytář kostela – kříž byl přesunut a ohradní zeď zbourána až v roce 1942 |
| 1938 | v kapitulní síni starobrněnského kláštera bylo na jaře 1938 zřízeno Biblické muzeum – sbírky Msgr. Antonína Bartoše – obraz Jeruzaléma z hory Olivetské |
| 1939 | 1 září 1939 byl Gestapem v rámci akce Albrecht der Erste zatčen P. Karel Fanfrdla. |
| 1940 | 2. 2. 1940 byl zatčen P. Benedikt Švanda. Důvodem zatčení byla ilegální činnost |
| 1943 | 3. března 1943 byl pracovníky Gestapa zatčen P. Otokar Zadražil, a to na základě udání. Zatčení dalších řeholníků a zaměstnanců kláštera následovalo. |
| 1943 | 22. 9. 1943 během zatýkání v klášteře zemřel na infarkt opat Bařina |
| 1943 | 1. řijna 1943 byl popraven v sekyrárně pankrácké věznice v Praze vrátný kláštera Martin Lukáš. |
| 1944 | na ploše před kostelem se budovaly protiletecké kryty |
| 1945 | 22. února 1945 byl popraven stětím gilotinou na Pankráci augustinián P. Otokar Zadražil. |
| 1946 | 16. února 1946 jmenován opatem Benedikt Antonín Švanda, umírá 6. března 1959 na Moravci |
| 1950 | bývalý klášter u sv. Tomáše byl po zrušení zemského zřízení přeměněn na Museum dělnického hnutí |
| 1950 | v noci 27. dubna – II. etapa akce K, v 21:00 hod. řeholníci odvezeni do internačních táborů, klášter zrušen, budovy předány státním úřadům a podnikům. |
| 1959 | 6. března 1959 umírá na Moravci opat Benedikt Antonín Švanda |
| 1960 | při asanaci Mendlova náměstí byla odstraněna socha G. Mendela, ta byla uložena na nádvoří u sakristie |
| 1960 | Akademie věd žádá o prostory zrušeného kláštera, měl zde být Archeologický ústav AV |
| 1962 | umístění sochy G. Mendela do klášterního parku, kde je dodnes |
| 1963 | 10. 9. 1963 rozhodla Rada Městského národního výboru města Brna o přidělení kláštera ČSAV |
| 1965 | 4. 8. 1965 - Slavnostní otevření Mendelova památníku na Starém Brně |
| 1966 | záchranný výzkum v kostele při výstavbě topení – březen nalezeno cca 100 hrobů v zadní části kostela, v červnu v sakristii nalezeny 2 náhrobní desky P. Rybáře z 1458 a převorky Korduly Wagnerové z roku 1569, poté v pravé lodi nalezena hrobka Jindřicha z Lipé – 1967 |
| 1966 | do kostele zabudováno parovodní topení – pod zem – boční lodi, pod kůrem, v rámci realizace se prováděl i záchranný archeologický výzkum kostela – viz fotky NPÚ |
| 1967 | Areál starobrněnského kláštera byl 1. 1. 1967 předán od vojska Československé akademii věd, správcem areálu je Geografický ústav ČSAV, během následujících let získaly zde postupně přístřeší další ústavy Československé akademie věd, patří k nim Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu, brněnská pobočka Ústavu československých a světových dějin, brněnská pobočka Ústavu pro etnografii a folkloristiku, brněnská pobočka Ústavu pro českou a světovou literaturu, brněnské pracoviště Ústavu pro jazyk český a část brněnské pobočky Matematického ústavu. |
| 1967 | opatem tajně zvolen Tomáš z Villanovy Josef Martinec (dle jeho pamětí, dle nekrologu z Říma zvolen až v roce 1973, zemřel 12. 12. 1995) |
| 1968 | na půdě nad Kapitulní síní nalezen starý kočár „kočár Marie Terezie“, pravděpodobně opatský kočár. Tento odvezen z kláštera na autě 26.6.1968 neznámo kam |
| 1972 | archivář Rudolf Hurt objevil Jacobiho plány starobrněnského kláštera z roku 1796. |
| 1972 – 1973 | oprava vitráže nad vstupem – Meditace o stvoření světa – autoři Eliáš a Rozsypal |
| 1974 | bourání přístavků, garáží na 3. nádvoří, zůstaly jen 2 garáže. Žadatelem je Geografický ústav ČSAV. |
| 1975 | oprava oken v kostele – presbytář |
| 1976 | byl zahájen archeologický výzkum kláštera - 5. srpna 1976. Výzkum v prvních dvou letech vedla archeoložka Zdeňka Himmelová – pracovala v Muzeu města Brna. |
| 1977 | objevení základů románského kostela |
| 1977 | v parku postaven pomník Matouše Klácela od Milady Othové |
| 1978 | objevení základů rotundy |
| 1978 – 1982 | oprava střechy – výměna pálených tašek za měděnou krytinu |
| 1984 | ukončení archeologického průzkumu na nádvoří kláštera |
| 1985 – 1989 | firma Ingstav opravuje západní část ohradní zdi kláštera |
| 1987 | 6. 10. 1987 - mimořádný význam chrámu Panny Marie na Starém Brně byl potvrzen papežem Janem Pavlem II., který mu udělil 6. října 1987 titul „Basilica Minor“. |
| 1990 | bývalý klášter u sv. Tomáše byl po zrušení Musea dělnického hnutí předán Moravské galérii. |
| 1990 | zákonem č. 298/1990 Sb. bylo dne 19. 7. 1990 vráceno opatství řádu augustiniánů. |
| 1991 | 19. 6. 1991 – uložení ostatků Jindřicha z Lipé v truhličce u předního pilíře v jižní lodi |
| 1992 | oprava schodiště na 3. nádvoří, budování příček v klubovně, bourání zbývajících 2 garáží na 3. nádvoří v listopadu 1992 |
| 1993 | stavba zdí v ambitu – oddělení prostoru vchodu do klubovny – později zbourána |
| 1995 | 12. 12. 1995 zemřel opat Tomáš z Villanovy Josef Martinec |
| 1997 | 6. 6. 1997 jmenován opatem Lukáš Evžen Martinec, opatem augustiniánů byl do 2011 (2 čtyřletá funkční období + 1 mimořádné po schválení římské Kongregace pro řeholníky na základě žádosti generálního převora augustiniánů v r. 2007) |
| 1997 | oprava vstupního štítu kostela, vrata, spárování pláště, postupně se začala prováděla oprava pláště celé baziliky |
| 1997 | srpen – výměna přední části lavic, udělány repliky starých lavic, původní se upravily a daly se do kaple u sv. Anny |
| 2000- 2001 | vybourání části zazděných oblouků ambitu na 3. nádvoří – úprava Rajského dvora |
| 2023 | geofyzikální průzkum v bazilice, nalezena nová hrobka v severní části baziliky |
| 2024 | byl v bazilice proveden výzkum MMB, při kterém byly vyzvednuty ostatky Jindřicha z Lipé a byla prozkoumána nová hrobka v severní části baziliky |