Hlavní oltář
Barokní úprava kněžiště s monumentálním sloupovým retabulem je dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigela z let 1762–1765: z mramorového podstavce se zvedá zděná kulisa opatřená umělým mramorem. U paty sloupů stojí štukové sochy – vlevo sv. Benedikt s kalichem a sv. Alžběta Durinská s žezlem a košem, vpravo sv. Tekla se lvicí a sv. Bernard z Clairvaux s křížem, v nástavci je sousoší Nejsvětější Trojice zasazené v oblacích s anděly a andílky a sochy nad nikami – vlevo s monstrancí sv. Klára (někdy je uváděná i bl. Beatrice Nazaretská) a vpravo sv. Luidgarda s křížem. Velký oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Josef Tadeáš Rotter. V nástavci se nachází štukové sousoší Nejsvětější Trojice s anděly, kteří se chystají korunovat Pannu Marii hvězdnými korunami.
Stříbrný oltář
Rozměrné dílo objednal převor Ondřej Zirkl v souvislosti s korunovací uctívaného obrazu Svatotomášské madony v květnu 1736, která představovala jednu z největších a nejvýznamnějších slavností barokního Brna a Moravy. Mimořádné kovolitecké a zlatnické dílo v ceně 33 tisíc zlatých vytvořil augsburský zlatník Johann Georg Herkommer. Ten vytvořil umělecké společenství s architektem-dekoratérem Christianem Friedrichem Rudolphem, sochařem Johannem Jacobem Herkommerem a zhotovil mimořádně honosné baldachýnové retabulum. Jeho součástí jsou nejen figury andělů nesoucích zázračný obraz Panny Marie s relikviářem a svatostánek, ale rovněž Herkommerem zhotovený soubor stříbrných svícnů a bohoslužebného nádobí.
Bohatá architektonická a dekorativní složka oltáře je tvořena řadou symbolických motivů – květy a květinovými girlandami, korunkami, a zejména mušlemi, odkazujícími k etymologii jména Maria („hvězda mořská“).
Původně byl oltář umístěn v Mariánské kapli augustiniánů u sv. Tomáše V roce 1783, po přemístění augustiniánů na Staré Brno byl tento oltář přenesen do našeho chrámu, kde byl umístěn jako hlavní oltář a doplněn ještě několika ozdobami.
V letech 2008-10 prošel oltář rekonstrukcí.
Obraz Panny Marie Svatotomské – Palladium města Brna
Obraz ze 12. – 13. století daroval řádu augustiniánů u příležitosti vysvěcení kostela a kláštera u sv. Tomáše v roce 1356 císař Karel IV. Jedná se pravděpodobně o jeden z nejstarších dochovaných deskových obrazů na našem území. Jeho bratr Jan Jindřich Lucemburský nechal pro obraz zbudovat zvláštní mariánskou kapli a úcta k obrazu se začala rychle šířit.
Ve sponě Mariina pláště je ukryta vzácná relikvie – sudarium, část Mariiny roušky s kapkou Kristovy krve.
Ochránkyní města Brna je zvána zvláště z dob neúspěšného obléhání města Brna švédskými vojsky v roce 1645, a také ochranou před několika morovými ranami v průběhu 18. století. Je zaznamenáno dalších 240 milostí dosažených její přímluvou. Obraz byl uctívaný a obecně známý natolik, že převor Ondřej Zirckl požádal papežský stolec o udělení milosti korunování ikony Panny Marie s Ježíšem zlatými korunami s drahokamy. Slavnost korunovace se konala v květnu 1736 a za tím účelem byl na objednávku převora zhotoven augsburským zlatníkem Johannem Georgem Herkommerem vzácný stříbrný oltář. V roce 1783 byl obraz i se stříbrným oltářem přestěhován do starobrněnského chrámu. V roce 1946 byla provedena rekonstrukce obrazu a po odstraněním barokních přemaleb byla navrácena jeho původní podoba.
Podrobnější informace o obraze Panny Marie Svatotomské
Boční oltáře
Oltáře v malé příčné lodi
Oltář vlevo: oltář Panny Marie – Matky dobré rady (malý obraz na oltáři – kopie obrazu z italského Genazzano). Velký, ústřední obraz 14 svatých pomocníků od Ignáce Raaba – s vyobrazením sv. Achácia, sv. Barbory, sv. Blažeje, sv. Cyriaka, sv. Dionýsia, sv. Erasma, sv. Eustacha, sv. Jiljí, sv. Jiří, sv. Kateřiny Alexandrijské, sv. Kryštofa, sv. Markéty, sv. Pantaleona a sv. Víta. U paty sloupů jsou pak sochy českých, moravských a slezských patronů, vytvořené Ondřejem Schweiglem a jeho pomocníky: sv. Cyrila, bl. Jana Sarkandera, sv. Jana Nepomuckého a sv. Metoděje, v nástavci uprostřed nalezneme postavu sv. Václava a na volutových křídlech postavy světic Ludmily a Hedviky.
Oltář vpravo: oltář Panny Marie Potěšující (Těšitelky) Na spodní části tohoto původního cisterciáckého oltáře byla po příchodu augustiniánů umístěna kopie uctívané Boloňské madony z roku 1726 (originál je v kapli „Cappella della Compagnia della Consolazione“ v kostele sv. Jakuba Většího v Bologni), která byla pořízena významným augustiniánským opaskovým bratrstvem pro oltář sv. Moniky v brněnském kostele sv. Tomáše a přenesena r. 1783 na Staré Brno. Ozdoby v podobě svatozáří a lemu šatu Panny Marie jsou dílem brněnského stříbrníka Ferdinanda Wissingera. Velký ústřední obraz Všech svatých od Ignáce Raaba – kromě řady obvyklých světců - sv. Jan Křtitel, sv. Jan Evangelista, sv. Petr, sv. Vavřinec, sv. Augustin aj. znázorňuje rovněž zástup řádových cisterciáckých světců a světic v čele se sv. Bernardem z Clairvaux, jenž přijímá od Ježíška v Mariině náruči kříž. Na římsách a konzolách oltáře se nacházejí Schweiglovy sochy andělů. Vně retabula jsou to sochy archandělů Gabriela a Rafaela, na vnitřních konzolách dva další andělé – adoranti a v nástavci postava archanděla Michaela, doprovázená dvojicí doprovodných andělských figur.
Oltáře u pilířů mezi hlavní lodí a bočními
Oltář vlevo: oltář Neposkvrněného Početí P. Marie – socha P. Marie Lurdské z roku 1887. Ústřední obraz sv. Benedikta je signovaný Felixem Antonem Schefflerem z roku 1746. Tento oltář O. Schweigl doplnil v šedesátých letech 18. století postavami sv. Šebestiana a sv. Floriána, ochránci před morem a ohněm.
Oltář vpravo: oltář Božského Srdce Páně. Socha Božského Srdce Páně od Johanna Griessemanna z Instu, z roku 1889. Ústřední obraz sv. Bernarda z Clairvaux, signovaný Felixem Antonem Schefflerem z roku 1746. Později jej doplnil O. Schweigl dřevořezbami svatých Vendelína a Notburgy. Znázornění zakladatele řehole a řádu zde tak doplňují postavy oblíbených svátých ochránců před nebezpečími venkovského života.
Oltáře u pilířů ve velké příčné lodi.
Oltář vlevo: oltář sv. Josefa - na oltáři socha sv. Josefa od Johanna Griessemanna z Instu z roku 1889. Oltářní obraz sv. Rodiny od Josefa Tadeáše Rottera, menší obraz v oltářním nástavci znázorňuje sv. Petra a Pavla. Sochy církevních otců sv. Řehoře a sv. Jeronýma jsou od neznámého autora.
Oltář vpravo: od roku 2015 oltář sv. Rity – na oltáři je kopie sochy augustiniánské světice sv. Rity z kostela sv. Kateřiny v Krakově, v oltářním nástavci obraz sv. Marie Magdaleny a sv. Marty. U sloupů jsou sochy sv. Prokopa a Jana Nepomuckého rovněž jsou od neznámého autora.
Oltář Panny Marie Bolestné – naproti vstupu do kostela. Sochař Ondřej Schweigl svá původní díla v kostele Nanebevzetí Panny Marie rozmnožil pro augustiniány o zcela nový oltář Bolestné Panny Marie. Oltář tvoří přízední sloupové retabulum s polychromovanou dřevořezbou Piety v nice a se štukovou oblačnou svatozáří s andílky a mariánským monogramem v nástavci, u paty sloupů po stranách oltáře jsou postaveny bílé štukové sochy sv. Jana Křtitele a jeho otce Zachariáše. Pozoruhodná je zde rovněž jemná ornamentální zlacená výzdoba architektury ve stylu módního „gout grec“ s typickými motivy palmet, pletencovým ornamentem zv. guilloche či antikizujícími vázami.
Kaple
Kaple Pražského Jezulátka
také Kaple Božího hrobu, patří do posledních stavebních úprav cisterciaček, před zrušením řádu Josefem II. koncem 18. století na severní straně kostela. Je dílem Františka Antonína Grimma. Vznikla na čtvercovém půdorysu v barokním slohu. Zastropena je kupolovou klenbou. V oltářním stole je ukryt Boží hrob, který bývá otevřen pouze jednou v roce, a to od Velkého pátku až do Bílé soboty.
Pražské Jezulátko na oltáři je od sochaře Josefa Proseckého z počátku 20. století.
V kapli je umístěna také socha sv. Aloise z roku 1891, autor Johann Winkler z Innsbrucku. Velmi zajímavým barokním prvkem jsou dveře v levé nice za oltářem kopírující tvar oblé niky. Dveře vedou do prostor bývalé sakristie.
Zvenku byla později upravena Augustem Prokopem a nadstavena o patrovou oratoř.
Kaple sv. Augustina
Kaple vznikla částečným zazděním původní gotické křížové chodby ze 14. století dle návrhu Ing. Vladimíra Fischera, profesora Vysoké školy technické a byla vysvěcena 3. 12. 1936. Na oltáři je obraz sv. Augustina, kopie obrazu od Karla Škréty. V kapli jsou zachované kamenné konzoly původní gotické křížové chodby.
Křížová kaple
Kaple vznikla pod obnovenou hudební kruchtou při novogotické přestavbě v letech 1900-1901 dle projektu architekta Richarda Jordana. Do tohoto prostoru bylo roku 1903 umístěno 14 zastavení křížové cesty, těchto 14 dřevořezeb znázorňuje výjevy z umučení Krista. Autorem tohoto díla z roku 1890 je Johann Grissemann z Imstu v Tyrolsku, původně byly tyto dřevořezby křížové cesty umístěny na bočních stěnách zadní části hlavní lodi. Jako samostatná kaple se začal tento prostor užívat až po instalaci obětního stolu v 80. letech 20. století, od roku 2018 je zde nový obětní stůl i svatostánek.
Další pozoruhodnosti
Kazatelna
Barokní kazatelna je dílem sochaře Ondřeje Schweigla. Je z kašírovaného štuku přisazená k nároží hlavní a velké příčné lodi. Je přístupná po schodišti obtáčejícím pilíř. Vstup na schodiště uzavírá kovaná mříž s kartuší a malovaným znakem abatyše Antonie von Ulrici (1741-1782). Na zábradlí kazatelny jsou umístěny zlacené vyřezávané dřevěné reliéfy s náměty Mojžíšova vyvedení Židů z egyptského zajetí (Mojžíš před faraónem, Přechod Rudého moře, Sbírání many, Mojžíš vyráží vodu ze skály, Uctívání zlatého telete), doplněné na zadní straně řečniště scénou Vztyčení bronzového hada, a na stříšce kazatelny potom trojrozměrnou štukovou sochou samotného Mojžíše přijímajícího desky Desatera.
Litý bronzový sedmiramenný svícen
Celková šířka svícnu je 2 m, výška činí 3,3 m. Pochází z kostela sv. Tomáše, do baziliky byl převezen augustiniány v roce 1783. Údajně byl dárcem svícnu Karel IV., dle historiků však pochází až z 15. století. Mělo by jít o nejstarší ze zachovaných brněnských odlévaných uměleckých památek (kromě zvonů) a mimo fragment tzv. Milánského svícnu je jediným svého druhu v Česku. Původ svícnu možno hledat ve svícnu, který stál dle bible na oltáři v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě. Symbol sedmiramenného svícnu byl převzat již ranými křesťany a jeho ramena chápána jako sedm darů ducha svatého. Tento typ svícnu byl brzy také spojen se stromem Jesseho a Kristem, svícen tak odkazuje na Starý i Nový zákon. Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého v 9. století, který právě sedmiramenný svícen umístil ve své královské kapli v Cáchách, kterou chtěl napodobit Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů. Podobné svícny se objevují v kostelích až do konce 16. století.
Zvonek u sakristie
Carl Kerl z Jihlavy podle pokynů architekta Prokopa vykoval r. 1886 také závěsnou konstrukci zvonku s ručním tahem, umístěnou na zdi vedle vchodu do sakristie. Její polychromii provedl brněnský pozlacovač a písmomalíř Anton Reidl.
Kropenky, křtitelnice
Dvě kropenky u vchodu dodal do chrámu roku 1892 brněnský sochař a majitel významné kamenické dílny Johann Tomola. Ten rovněž ve stejnou dobu dle návrhu Richarda Völkela zhotovil i křtitelnici. Její zajímavostí je mechanismus otevírání – protizávaží a kladky. Křtitelnice je z leštěné žuly a mramoru, zakrytí je z měděného plechu.
Vstupní portál baziliky
Dle návrhu Augusta Prokopa došlo koncem 19. století k přestavbě vstupního průčelí kostela. V roce 1886 byla místo původní římsy vybudována nová balustráda s chrliči. V roce 1887 byl nahrazen vstupní portál kostela novým „gotickým“ s novými stylovými vraty. Kamenické práce podle kresby Augusta Prokopa provedla firma Johanna Tomoly, dubová vrata vyrobil starobrněnský truhlář a kostelní hospodář Johann B. Rudisch.
Prostor mezi pravoúhlou římsou bankálu a tympanonem vyplnily nápisové pásky. Vlevo je verš žalmu 93 čtvrté Knihy žalmů DOMUM TUAM DOMINE DECET SANCTITUDO - „domu Tvému, Pane, přísluší svatost“, vpravo je verš 19.46 evangelia sv. Lukáše DOMUS MEA DOMUS ORATIONIS EST - „můj dům je domem modlitby“.
Oba verše se vztahují k ikonografii reliéfů vrat a jsou součástí ideového návrhu portálu, který koncipoval farář Ambrosius Poye. Ozdobné kování včetně šestatřiceti reliéfních železných desek výplní vrat zhotovil podle návrhu vídeňského architekta Fridricha Schmidta zámečník Carl Kerl z Jihlavy.
Ikonografie vrat a sochařské výzdoby tympanonu tvoří ideovou jednotu. Počíná již citovanými texty nad portálem, pokračuje symbolikou Stvoření, Vykoupení a Posvěcení.
Stvoření je znázorněno na levém křídle vrat těmito deskami: A a Ω – počátek a konec, jako symbol pro Boha Otce jakožto Stvořitele, svět znázorněn sluncem, měsícem a hvězdy a čtyřmi živly, slon s nápisem TERRA představuje zemi, vodní nestvůra s nápisem AQUA vodu, pták s nápisem AER vzduch, a oheň chrlící drak s nápisem IGNIS oheň.
Pravé křídlo vrat představuje Vykoupení: deska se starým řeckým znamením XP pro naznačení jména Kristova, deska se slunečnicí znamená církev, je obrazem víry a modlitby, kterou se věřící obrací ke Kristu tak, jako se slunečnice otáčí za sluncem, další čtyři desky jsou zdobeny atributy evangelistů: sv. Matouše jako anděla v lidské podobě, jelikož své evangelium počíná rodokmenem Ježíše Krista, sv. Marka jako Iva, protože jeho evangelium počíná kázáním sv. Jana Křtitele na poušti, sv. Lukáš znázorněn býkem jako obětním zvířetem, jelikož jeho evangelium počíná obětí velekněze Zachariáše a sv. Jan je pak znázorněn orlem, jelikož u počátku svého evangelia se jako orel povznáší k Bohu.
Tyto symbolické figury se opakují každá na vratech třikrát, dle Poya je to odkaz na Nejsvětější Trojici.
Ikonografie portálu a vrat vrcholí Posvěcením, které představuje sousoší Korunování Panny Marie v tympanonu. Počínaje Bohem Otcem a stvořením světa podle Starého zákona, pokračujíc symbolikou Ježíše Krista a evangelistů z textů Nového zákona se dostáváme k dominantnímu sou-soší Krista na trůnu, korunujícího Pannu Marii.
Zatímco doba vzniku kování vrat a reliéfů je uvedena na madlech vyraženými nápisy Carl Kerl Iglau 1888, rekonstrukce průčelí chrámu byla dokončena v roce 1889 osazením sousoší Korunování Panny Marie do tympanonu portálu. Jedná se o polychromovanou dřevořezbou z borovice limby od akademického sochaře Aloise Winklera z Innsbrucku.
Pravděpodobně poslední akcí této rekonstrukce portálu bylo roku 1891 osazení dvou soch andělů brněnského sochaře Antona Dimy na nároží balustrády.
Výmalba
Původně byl kostel pravděpodobně bez omítky, po vypálení a vydrancování byly stěny omítnuty a vybílené. Naposledy bíle vymalována v roce 1874, farář Ambrož Poye si přál provedení výmalby barevné. Proto roku 1897 architekt Richard Völkel vypracoval návrh výzdoby, který obsahoval i osekání starých omítek. Interiér byl v letech 1899 - 1902 vymalován bohatou dekorací a figurální malbou.
Vlevo při vstupu do chrámu je umístěn latinský nápis o rekonstrukci kostela:
Pro slávu Spasitele a čest blahoslavené Marii Panně!
Obnova započata za opata Alselma Rambouska, který zemřel 25. ledna 1901, ukončena za vlády papeže Lea XIII., vladaře Rakousko-Uherska Františka Josefa I., diecésního biskupa brněnského Františka Saleského Bauera, za generálního převora augustiniánského řádu Thomase Rodrigueze, v konventu sv. Tomáše žijících Ern. Schwetz, Augustin Krátký, Karel Ondráček, Alois Slovák, Klement de Elpido Janetschek, František Saleský Bařina, Alphons de Orozeo Tkadlec, Cyril Seifert, Pavel Vlas, Tomáš Šilinger, Řehoř Jokl, Bernard Šústek, Antonín Burian, Jan Dvořáček a bratří Lukáše a Filipa. Namaloval Josef Kott
Nad vchodem je kopie votivního obrazu města Brna za pruského obležení roku 1742 podle originálního obrazu od Josefa Rottera. Tento obraz darovali brněnští měšťané Panně Marii Svatotomské (a tedy klášteru augustiniánů) za ochranu Brna v době prusko-saského obležení. Text po stranách fresky je tento:
Kopie obrazu, kterým město Brno 7. dubna 1742 z prusko-saského obklíčení osvobozené prostřednictvím radních Brna blahoslavené Marii Panně osvoboditelce jako znak vděčnosti na věčnou paměť věnují.
Ve slepých gotických oknech i na stěnách jsou freskové obrazy světců, na stěnách obou menších chórů jsou znázorněni světci a svatí přímluvci v kruhových medailonech (celkem 44 světců).
Ornamentální výzdobu chrámu provedenou pomocí šablon provedl dvorní dekorační malíř Josef Kott z Vídně.
Secesní výmalba časem vlivem vzdušné vlhkosti zpráškovatěla a byla silně znečištěna, od roku 1990 do roku 2002 byla proto výmalba postupně opravována.
Okna v bazilice
U cisterciáckých kostelů byla vyžadována původně jednoduchost, později zdobená, malovaná, vitráže – malé kousky skla spojované olověnými pásky. Při archeologickém výzkumu byly nalezeny skleněné okenní terčíky, spojované olovem. Během válek byla okna často rozbitá, nová malovaná kostelní okna dodala firma Tiroler Glasmalerei und Cathedralen-Glashütte z Innsbrucku a Vídně v letech 1887 – 1894. Při bombardování během 2. světové války byla tato okna z 90 % zničena, po válce byl kostel zasklen jen nouzově. Až v letech 1970-75 došlo k novému zasklení.
| Velké okno nad vchodem | „Meditace o stvoření světa“ - 1972 – 1973. Nová kompozice použila po okrajích fragmenty původní vitráže, autoři jsou Bohumil Eliáš a Ivo Rozsypal |
| Boční okno napravo od vchodu | „Ukřižovaný“ – 1979. Autorem je Karel Rechlík, jedná se o jeho první realizaci v liturgickém prostoru |
| Okno v pravé boční lodi | Kompozice z horizontálně vrstvených desek plochého skla – 1972, autorem je Bohumil Eliáš |
| Okna v zadní lodi | Jediná dochovaná okna z původního zasklení, jedná se o vitráže s jednoduchým kobercovým vzorem |
| Okna v presbytáři a malé příčné lodi | Z roku 1975, stylizují starý způsob zasklení, včetně nedokonale vyrobeného čistého skla |
Vybavení presbytáře
Vybavení presbytáře – obětní stůl s vitráží, sedadla a ambon, jsou rovněž dle návrhu Karla Rechlíka. Návrhy vznikly v roce 1994–1995, realizovány byly v roce 1996.